THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrtá řadovka v nové etapě švédských elegánů znovu potvrzuje, že tahle parta má svou hudbou stále hodně co říci, byť již netočí nepřeslechnutelné hitové šlágry a drží se, stejně jako tomu bylo u několika předchůdců, zemitějšího hardrockového výrazu čerpajícího zejména ze sedmdesátých let.
Na samotných EUROPE se mi líbí hlavně tři věci. Zaprvé, působí a fungují jako rovnocenná parta, která je tvořená pěti zcela rozdílnými osobnostmi, z nichž každá dodává výsledku to své potřebné. Jasně, Joey Tempest je šéf se vším všudy, výtečný zpěvák, frontman a jejich hlavní skladatel, který je jasným poznávacím znamením. Ovšem ani zbytek za ním v mnohém nezaostává a patří k světové špičce v daném žánru. Zadruhé, jde o vynikající hudebníky, kteří dokáží vždy přijít s kvalitou a jejich alba jsou ukázkou aktuální studiové práce i neobyčejného skladatelského i muzikantského nadání, o čemž mimo jiné svědčí i výtečná a moderně znějící alba vydávaná po jejich comebacku, který proběhl již téměř před dekádou. A konečně za třetí - EUROPE nemají za potřebí kopírovat svá nejúspěšnější díla vlastní minulosti a dokáží se posouvat. Z toho vyplývá, že i když je na novince znovu zřejmé ovlivnění starou rockovou klasikou, skladby jsou opatřené řízným a poměrně moderním zvukovým kabátkem.
Nové album „Bag Of Bones“ je zhruba někde na půli cesty mezi dílem zažehnuvším jejich mocné druhé nadechnutí - „Start From The Dark“ (tohle album jsem bohužel dokázal docenit až zpětně) a předcházejícím retro výletem „Last Look At Eden“. Deska sice ctí historické vzory, které tito Švédové od nepaměti mají zejména mezi slavnými hardrockovými kapelami let sedmdesátých, ale vykazuje se poměrně moderním dunivým soundem. Spřízněnost jejich současné produkce cítím zejména s aktuální tvorbou pilného avšak poměrně nenápadného ex-Párpla Glenna Hughese, což je patrné již od úvodní poměrně razantní „Riches To Rags“. EUROPE totiž stejně jako tento muzikant vycházejí z bluesových základů, na které nabalují své mohutné rockové skulptury. Je pravda, že letos to však vidím na větší přiblížení se americkému tradicionalistickému projevu – několikrát zde totiž dostane prostor akustika i slide kytary, tak jako tomu je třeba v titulní skladbě nebo v „Drink And A Smile“. Jinde naopak dominují silné riffy a mohutný hardrockový sound zdobený výtečnou kytarou Johna Noruma i hammondy Mica Michaeliho – zřejmě nejpovedenější skladby alba - „Not Supposed To Sing the Blues“ a „My Woman My Friend“.
Při skladbě „Doghouse“ si nelze nevzpomenout na legendární LED ZEPPELIN a „Firefox“ je opatřená krásnými orientálními motivy. Když však dojde na závěrečnou a opravdu nádhernou baladu „Bring It All Home“, je mi jasné, že EUROPE nahráli další svěží, různorodé a zároveň poměrně tradicionalistické album, které sice nebude patřit k úplně těm jejich nejlepším, ale rozhodně se může bez potíží zařadit vedle těch ostatních z diskografie. Jediným záporem budiž tedy absence výraznějších hitů, ale při sečtení všech ostatních kladů nahrávky, čert vem nějaké hity. Prostě zde máme další povedené album od EUROPE, takže berte nebo nechte být.
Současní EUROPE = stabilní kvalita. Mnohem méně hitové než "The Final Countdown" (čekal někdo něco jiného?), ale i než většina jejich ostatní tvorby. Méně nabušené než třeba "Start from the Dark" a "Secret Society", ale pořád plné precizního muzikantského vkladu. Prostě další příjemný poslech.
7,5 / 10
Joey Tempest
- zpěv
John Norum
- kytara
John Leven
- baskytara
Mic Michaeli
- klávesy
Ian Haugland
- bicí
1. Riches To Rags
2. Not Supposed To Sing The Blues
3. Firebox
4. Bag Of Bones
5. Requiem
6. My Woman My Friend
7. Demon Head
8. Drink And A Smile
9. Doghouse
10. Mercy You Mercy Me
11. Bring It All Home
Bag Of Bones (2012)
Last Look At Eden (2009)
Secret Society (2006)
Start From The Dark (2004)
Prisoners In Paradise (1991)
Out of This World (1988)
The Final Countdown (1986)
Wings of Tomorrow (1984)
Europe (1983)
Vydáno: 2012
Vydavatel: earMUSIC
Stopáž: 40:55
Produkce: Kevin Shirley
Studio: Atlantis Grammofon Studio, Stockholm
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.